Celosvětově je alkohol nejčastěji užívanou psychoaktivní drogou a odhaduje se, že každý dospělý (15+ let) spotřebuje v průměru přibližně 10,2 l čistého alkoholu ročně (WHO, 2023).

Sportovci, jak by mnozí mohli namítat a namítají taktéž nejsou osvobozeni od vlivu alkoholu a často konzumují větší objemy alkoholu prostřednictvím záchvatového chování ve srovnání s běžnou populací. Přesto se mnohdy očekává a doporučuje, aby se sportovci alkoholu zdrželi a předešlo se tak negativnímu dopadu, který tato droga má na zotavení, sportovní výkon a celkové chování organismu včetně mozku a všech ostatních center.

Obecně platí, že akutní konzumace alkoholu v množství, které často konzumují sportovci, může negativně změnit normální imunoendokrinní funkci, průtok krve a syntézu proteinů, takže zotavení po mikro traumatizaci kosterního svalstva a měkkých tkání může být narušeno. Další faktory související s regenerací, jako je rehydratace a resyntéza glykogenu, mohou být ovlivněny stejně tak. A zatímco akutní a chronické zneužívání alkoholu je standardem v běžné populaci, atletická/sportující populace zastává názor, že alkohol „vypotí“ nebo „spálí“ při pohybové aktivitě a svalové práci, a tedy alkohol během, před nebo po výkonu organismu nevadí. Nicméně už konzumování 4-6 standardních drinků denně (1 drink = 8 g etanolu, pro srovnání jedno velké pivo obsahuje v průměru 20-24 g etanolu) je podle světové zdravotnické organizace WHO považováno za škodlivé a významně zvyšuje riziko negativních duševních a fyzických zdravotních problémů, jako je rakovina, hypertenze, mrtvice a zranění související s násilím (Moss, 2013; Rehm et al., 2009).

Cílem tohoto přehledu je proto nastínit vliv alkoholu na sportovní výkon a regeneraci a zároveň zdůraznit aspekty související se zdravím, které mohou být změněny akutní konzumací alkoholu. Již dávno neplatí, že trocha alkoholu neuškodí, ale podle posledních závěrů WHO platí nulová tolerance alkoholu obecně. Mnohé další studie ukazují škodlivost alkoholu na sportovní výkon a silně naznačují, že již nízké až střední dávky alkoholu (naše 1 pivo) neovlivňují pozitivně výkon spíše ho sníží (ACSM, 1982; Kendrick et al., 1994; Poulsen et al., 2007).

 

Alkohol a regenerace metabolismu

 

Během namáhavého cvičení mohou být sníženy zásoby glykogenu v játrech a svalech, zatímco pocení může vést k dehydrataci (ztráta tekutin 2–5 % tělesné hmotnosti nebo více). Ukázalo se, že dehydratace zhoršuje výkonnost, a proto je důležitá adekvátní rehydratace a obnova elektrolytů po cvičení, aby se zajistila regenerace před dalším tréninkem nebo akcí. Neméně důležité pro zotavení je doplnění svalového glykogenu. Optimální strategie doplňování paliva závisí na typu a délce cvičení a také na době mezi cvičeními nebo akcemi. V mnoha sportech však může být toto období po soutěži stráveno konzumací alkoholu namísto dodržování správných výživových strategií (Maughan a Burke, 2008).

Studie zkoumající diuretický účinek alkoholu potvrdily zažitý názor, že konzumace alkoholu zvyšuje výdej moči prostřednictvím inhibice vazopresinu (antidiuretický hormon) (Eisenhofer a Johnson, 1982). Například Hobson a Maughan (2010) uvedli, že diuretický účinek alkoholu, alespoň v dávce 4 % alkoholu, je závislý na stavu hydratace, přičemž snížená diuréza související s alkoholem byla pozorována, když byli účastníci v hypo-hydratovaném stavu. Negativní vliv alkoholu na obnovu rovnováhy tekutin po cvičení potvrdili i (Shirreffs a Maughan, 1997).

 

Alkohol a syntéza bílkovin

 

Konzumace alkoholu ovlivňuje regeneraci kosterního svalstva prostřednictvím jeho účinků na syntézu bílkovin. Bylo prokázáno, že jak syntéza proteinů v celém těle, tak i syntéza proteinů kosterního svalstva, nikoli však degradace, byly změněny akutní léčbou alkoholem, přičemž syntéza proteinů v kosterním svalu se snížila až o 75 % po dobu nejméně 24 hodin po léčbě alkoholem (Tice et al., 2022). Ve svalu se vlákna typu II zdají být náchylnější k alkoholu než vlákna typu I. Podobně studie in vitro prokázaly pokles syntézy proteinů prostřednictvím alkoholu a acetaldehydu vyvolávajícího poškození insulin-like growth factor (IGF)-1 a insulinu (Li et al., 2020).

 

Alkohol a regenerace po zranění měkkých tkání

 

Z výkonnostního hlediska je nejdůležitějším důsledkem svalového zranění snížení svalové funkce. Jakákoli ztráta schopnosti generovat přiměřenou úroveň síly během soutěže nebo tréninku bude pravděpodobně škodlivá pro výsledek akce a může ovlivnit následnou adaptaci z tréninku. Optimální zotavení z poškození kosterního svalstva je proto nezbytné, pokud je vyžadován včasný návrat do tréninku a/nebo soutěže. Navíc, pokud není dosaženo úplného zotavení, může se zvýšit pravděpodobnost dalšího zranění svalu. Stejně jako u metabolické regenerace je mnoho důkazů o vlivu alkoholu na zotavení ze svalového zranění prostřednictvím nepřímých opatření a souvislostí (Taylor et al., 1993).

 

Alkohol a imunita

 

Za normálních okolností imunitní systém reaguje na trauma spuštěním komplexní zánětlivé reakce. Tento proces, který je typicky charakterizován změnami v hladinách hormonů a cytokinů, řídí fagocytózu, buněčnou proliferaci a diferenciaci, aby se zajistilo, že zánětlivý stimul bude náležitě zpracován a dojde k následnému zotavení. Ačkoli specifická role, kterou každá zánětlivá molekula hraje v tomto procesu, není plně objasněna, je nyní známo působení několika klíčových molekul. Mnoho z těchto zánětlivých molekul je ovlivněno akutní léčbou alkoholem (Sarkar et al., 2015).

Akutní expozice alkoholu narušuje rovnováhu normálních zánětlivých procesů, což vede k čistému posunu směrem k protizánětlivému prostředí prostřednictvím selektivních změn v cytokinové aktivitě. Hlavním přispěvatelem k tomuto změněnému imunitnímu stavu je alkoholem indukovaná down-regulace nebo porucha produkce tumor nekrotizujícího faktoru (TNF)-α. Takové poškození má za následek snížení aktivace endoteliálních buněk, a tedy snížení exprese buněčných adhezních molekul (CAM), a tak negativně ovlivňuje adhezi neutrofilů a endotelových buněk. Navíc bez normálních koncentrací TNF-α není endotel schopen produkovat řadu prozánětlivých molekul, které obvykle působí tak, že zesilují zánětlivou odpověď. Akutní léčba alkoholem navíc také inhibuje expresi interleukinu (IL)-1β a IL-6, což dále omezuje prozánětlivou odpověď na trauma (Molina et al., 2010).

 

Alkohol a průtok krve kosterním svalstvem

 

Spolu s dalšími restorativními strategiemi zaměřenými na omezení průtoku krve do poraněné tkáně, jako je komprese a kontrakční vodní terapie, se rutinně doporučuje abstinence od alkoholu během poraněného stavu. Důkazy pro toto doporučení se však zdají být většinou neoficiální, pramenící ze známého vazodilatačního účinku alkoholu (Maughan, 2006). Ačkoli za normálních okolností působí alkohol jako periferní vazodilatátor na kůži a vazokonstriktor ve svalu, důkazy ze studií na zvířatech naznačují, že změny v normální reakci na trauma, včetně zvýšení vazopresinu, adrenalinu a noradrenalinu, jsou inhibovány při požití alkoholu před traumatem/zraněním. Tato neschopnost omezit průtok krve do místa poranění pravděpodobně přispívá ke zvýšenému edému, který byl pozorován při konzumaci alkoholu před experimentálně vyvolaným traumatem. Ve spojení se změnami imunitní funkce může zvýšený průtok krve do místa poranění zvýšit závažnost poranění a negativně ovlivnit rychlost a výsledek zotavení (Messingham et al., 2002).

 

Alkohol a imunitní systém

 

Stejně jako u imunitního systému bylo prokázáno, že akutní konzumace alkoholu má hluboký dopad na endokrinní systém. Alkohol nepříznivě ovlivňuje normální hormonální rovnováhu, takže během a v průběhu může být ovlivněna řada faktorů, včetně kvality spánku, nálady, metabolismu a kardiovaskulárních funkcí. Pro muže je důležité, že při akutní konzumaci ve velkých dávkách (1,5 g alkoholu/kg tělesné hmotnosti) má alkohol negativní vliv na produkci testosteronu, což spolu se zvýšenou mírou přeměny testosteronu a androstendionu na příslušné estrogeny vede k feminizujícím účinkům, jako je např. gynekomastie a testikulární atrofie. Kromě toho může pokles testosteronu ovlivnit funkci kosterního svalstva, hustotu kostí a počet červených krvinek (Akison et al., 2019).

 

Závěr

 

Ke konzumaci alkoholu u sportovců často dochází v období po soutěži na nebezpečných úrovních, které převyšují ty, které se vyskytují u běžné populace. Takové chování může u sportovce zvýšit riziko onemocnění souvisejících s alkoholem a jiných škod a zároveň nepříznivě změnit normální endokrinní a imunitní funkce. Zvláště důležité pro muže, jak v atletické, tak v obecné populaci, je snížená produkce testosteronu a následné účinky na složení těla, syntézu bílkovin a svalovou adaptaci/regeneraci. Tyto účinky pravděpodobně brání zotavení a adaptaci na cvičení. Je třeba mít na paměti, že alkohol je jed a takto by se s ním mělo zacházet. I když je výskyt méně pravděpodobný než pití velkých objemů alkoholu po sportu, konzumace i malých dávek alkoholu před sportovním výkonem by měla být odrazována kvůli ergolytickým (snižujícím) účinkům alkoholu na vytrvalostní výkon.

Stanovisko týkající se problematiky alkoholu prezentované WHO v roce 2023 v kontextu alkoholu je následující: “nemůžeme hovořit o takzvané bezpečné úrovni pití alkoholu. Nezáleží na tom, kolik vypijete – riziko pro zdraví pijáka začíná od první kapky jakéhokoli alkoholického nápoje. Jediné, co můžeme s jistotou říci, je, že čím více pijete, tím je to škodlivější – nebo jinými slovy, čím méně pijete, tím je to bezpečnější,“ vysvětluje doktorka Carina Ferreira-Borges, zastupující vedoucí oddělení pro Management nepřenosných nemocí a regionální poradce pro alkohol a nelegální drogy v Regionální kanceláři WHO pro Evropu.

 

Zdroje

 

Akison, L. K., Moritz, K. M., & Reid, N. (2019). Adverse reproductive outcomes associated with fetal alcohol exposure: a systematic review. Reproduction, 157(4), 329-343.

American College of Sports Medicine. (1982). Alcohol use in sports. Med Sci Sports Exerc, 14(6), ix-xi.

Eisenhofer, G. R. A. E. M. E., & Johnson, R. H. (1982). Effect of ethanol ingestion on plasma vasopressin and water balance in humans. American Journal of Physiology-Regulatory, Integrative and Comparative Physiology, 242(5), R522-R527.

Hobson, R. M., & Maughan, R. J. (2010). Hydration status and the diuretic action of a small dose of alcohol. Alcohol & Alcoholism, 45(4), 366-373.

Li, Y., Zhang, F., Modrak, S., Little, A., & Zhang, H. (2020). Chronic alcohol consumption enhances skeletal muscle wasting in mice bearing cachectic cancers: the role of TNFα/myostatin axis. Alcoholism: Clinical and Experimental Research, 44(1), 66-77.

Maughan, R. J. (2006). Alcohol and football. Journal of sports sciences, 24(07), 741-748.

Maughan, R. J., & Burke, L. M. (Eds.). (2008). Handbook of sports medicine and science: Sports nutrition. John Wiley & Sons.

Messingham, K. A. N., Faunce, D. E., & Kovacs, E. J. (2002). Alcohol, injury, and cellular immunity. Alcohol, 28(3), 137-149.

Molina, P. E., Happel, K. I., Zhang, P., Kolls, J. K., & Nelson, S. (2010). Focus on: alcohol and the immune system. Alcohol Research & Health, 33(1-2), 97.

Moss, H. B. (2013). The impact of alcohol on society: a brief overview. Social work in public health, 28(3-4), 175-177.

Poulsen, M. B., Jakobsen, J., Aagaard, N. K., & Andersen, H. (2007). Motor performance during and following acute alcohol intoxication in healthy non-alcoholic subjects. European journal of applied physiology, 101, 513-523.

Rehm, J., Mathers, C., Popova, S., Thavorncharoensap, M., Teerawattananon, Y., & Patra, J. (2009). Global burden of disease and injury and economic cost attributable to alcohol use and alcohol-use disorders. The lancet, 373(9682), 2223-2233.

Sarkar, D., Jung, M. K., & Wang, H. J. (2015). Alcohol and the immune system. Alcohol research: current reviews, 37(2), 153.

Shirreffs, S. M., & Maughan, R. J. (1997). Restoration of fluid balance after exercise-induced dehydration: effects of alcohol consumption. Journal of Applied Physiology, 83(4), 1152-1158.

Taylor, D. C., Dalton JR, J. D., Seaber, A. V., & Garrett JR, W. E. (1993). Experimental muscle strain injury: early functional and structural deficits and the increased risk for reinjury. The American journal of sports medicine, 21(2), 190-194.

Tice, A. L., Laudato, J. A., Fadool, D. A., Gordon, B. S., & Steiner, J. L. (2022). Acute binge alcohol alters whole body metabolism and the time-dependent expression of skeletal muscle-specific metabolic markers for multiple days in mice. American Journal of Physiology-Endocrinology and Metabolism, 323(3), E215-E230.

WHO. (2023). No level of alcohol consumption is safe for our health, 2023. Dostupné z: https://www.who.int/europe/news/item/04-01-2023-no-level-of-alcohol-consumption-is-safe-for-our-health