Mobilita a stabilita v kontextu pohybu

Mobilita je obecně zažitým pojmem v kontextu pohybu, nicméně její chápání a využití je mnohdy nedostatečné až rozporuplné. Jednou věcí je mobilitě porozumět ve smyslu teorie a druhým aspektem je poté chápat mobilitu v souvislostech pohybu. Právě k pochopení mobility ve smyslu pohybu výborně slouží koncepční zpracování této problematiky dvěma renomovanými odborníky (Gray Cook a Mike Boyle) na pohyb (Boyle, 2016; Cook, 2018). Uvedení pánové vyvinuli tzv. Joint-by-Joint přístup, který uvádí mobilitu do celotělového pojetí. Než bude prostor věnován této problematice, je zapotřebí mít ujasněno několik základních pojmů.

Flexibilita je definována jako „schopnost svalu nebo svalových skupin pasivně se prodlužovat prostřednictvím rozsahu pohybu“, zatímco mobilita je „schopnost kloubu aktivně se pohybovat prostřednictvím rozsahu pohybu“. Mnoho dalších struktur definuje, jak dobrá je mobilita člověka. Nejde jen o svaly natahující se přes kloub, ale také o to, jak daleko se kloub v kloubním pouzdru pohybuje. Mobilita také bere v úvahu složku motorického řízení v rámci nervového systému.

Bezpočet vědeckých studií neprokázalo (viz předchozí studie zpracována na téma pasivní strečink), že strečinkový efekt je možné udržet dlouhodobě. Pokud nemáte čas sedět v protažení po dobu 24 hodin, efekt je bohužel pouze dočasný. Pokud se snažíte protáhnout sval přes kloub, který má omezenou pohyblivost, nikam se rychle nedostanete. Sval se nikdy nebude moci prodloužit v plném rozsahu, protože kloub mu nedovolí posunout se dostatečně daleko.

Pohybový trénink (trénink mobility) je efektivnější než tradiční „strečink“, protože je založen na kontrole pohybu a motoriky. Centrální nervový systém omezí vaši mobilitu na základě toho, jak velkou kontrolu máte, abyste své tělo udrželi v bezpečí. Můžete strávit celý den protahováním, abyste dosáhli tzv. front split pozice, ale pokud se nemůžete aktivně dostat do této pozice, považujte front split pouze za dočasné umění a adaptaci vašeho těla na takovýto impuls.

Svaly vyžadují sílu a stabilitu, aby si udržely tento nově nalezený rozsah pohybu. Pohybovou práci (mobilitu) je nejlepší provádět před cvičením a využít ji jako warm-up. Pohyb „promaže“ klouby, což vám umožní snadněji dosáhnout větších rozsahů pohybu. Pohybová práce před tréninkem vám také umožňuje posílit vaše tělo ve vašem novém a vylepšeném rozsahu pohybu, a proto účinky přetrvají. Aby mobilita vydržela, budete toho muset udělat hodně! Je lepší se pohybovat pravidelně než nárazově s maximální intenzitou. Chcete-li zvýšit mobilitu a udržet zisky, budete muset cvičit denně a také kontextově pracovat ve smyslu celého těla, což si záhy vysvětlíme v Joint-by-Joint přístupu.

Tento přístup byl použit k vysvětlení zranění vyplývajících z bezkontaktních situací ve scénářích akutní i chronické bolesti a také k vedení vhodnosti výběru tréninku při výběru cvičení během tréninku a rehabilitace.

 

V přehledu se jedná o následující kaskádu pohybů:

·        Noha musí být stabilní.

·        Kotník musí být pohyblivý (mobilní).

·        Koleno musí být stabilní.

·        Kyčel musí být pohyblivá.

·        Bederní páteř (spodní záda) musí být stabilní.

·        Hrudní páteř (střední část zad) musí být pohyblivá.

·        Krční páteř (krk) potřebuje být stabilní.

·        Lopatka-hrudník (lopatka na hrudním koši) musí být stabilní.

·        Ramenní kloub musí být pohyblivý.

·        Loket musí být stabilní.

·        Zápěstí musí být mobilní.

·        Ruka musí být stabilní.

 

Vybereme-li si jeden stabilní segment (například koleno) tak zjistíme, že z praktického hlediska se jedná o stabilní kloub, ovládající pohyb ve frontální a transverzální rovině, podpořen „nahoře“ a „dole“ dvěma pohyblivými (mobilními) klouby, triplanárním kyčelním kloubem nahoře a hlezenním kloubem dole. Jednoduše řečeno, koleno bylo konstruováno tak, aby se ohýbalo a extendovalo pouze jedním směrem. Má minimální rotační nebo boční ohybové schopnosti. Pokud se však kotník nepohybuje tak, jak by měl, je koleno ponecháno úkolu rozptýlit napětí, které kotník přenesl nahoru (Melrose, 2019). Na tento typ práce však není stavěno a běžným příkladem kompenzace by byl nechvalně známý „valgus kolena“, který by nepochybně mohl vést ke zranění.

Vybereme-li si jeden mobilní segment (například kyčelní kloub) tak zjistíme, že se jedná o komplikovaný kloubní segment, protože je navržen jako jeden z nejpohyblivějších kloubů v těle, ale pro efektivní fungování vyžaduje také vysokou úroveň stability (Roach et al., 2015)). Bohužel, jak stárneme, kyčle má tendenci ztrácet svou pohyblivost a sedavý způsob života tento proces urychluje. Kromě toho ztráta pohyblivosti v kyčli vede k následné ztrátě stability téhož kloubu, kromě toho také segmentu pod a nad kyčlí tedy kolene a bederní páteře (Horschig, 2017).

V návaznosti na výše uvedené lze konstatovat, že všichni trpíme „směrovou náchylností k pohybu“. Tělo se bude pokaždé pohybovat po dráze s nejmenším odporem. Pohyb je optimalizován pro efektivitu, navržený pro přežití. Mobilní kloub v takovém případě ztrácí svou všestrannost a je stále stabilnější, a proto ovlivňuje oblasti nad a pod místem, jak náš systém hledá nové způsoby k vytvoření potřebné mobility a rozsahu pohybu, aby mohl plnit úkoly, které od něj požadujeme (Rahimi, 2020).

Kdysi tak například náš popisovaný pohyblivý (mobilní) kyčelní kloub, nyní zvyšující stabilitu prostřednictvím ztráty ROM, může potenciálně ovlivnit to, co by mělo být stabilní tedy bederní páteř se následně stává pohyblivým segmentem, který se přizpůsobí ztrátě pohybu v kyčli při provádění akcí, jako je například extenze kyčle při běhu (Vestøl, 2021). Když je přístup Joint-by-Joint „vypnutý“ brzy následuje dysfunkce, kompenzace, špatný výkon a bolest.

 

Zdroje

Boyle, M. (2016). New functional training for sports. Human Kinetics.

Cook, G. (2018) Movement: functional movement systems: screening, assessment, corrective strategies. On Target Publications, 2018.

Horschig, A.  (2017). The Squat Bible: the ultimate guide to mastering the squat and finding your true strength. 2017.

Melrose, J. (2019). The importance of the knee joint meniscal fibrocartilages as stabilizing weight bearing structures providing global protection to human knee-joint tissues. Cells, 8(4), 324.

Rahimi, A., Arab, A. M., Nourbakhsh, M. R., Hosseini, S. M., & Forghany, S. (2020). Lower limb kinematics in individuals with chronic low back pain during walking. Journal of Electromyography and Kinesiology, 51, 102404.

Roach, S. M., San Juan, J. G., Suprak, D. N., Lyda, M., Bies, A. J., & Boydston, C. R. (2015). Passive hip range of motion is reduced in active subjects with chronic low back pain compared to controls. International journal of sports physical therapy, 10(1), 13–20.

Vestøl, I., Debesay, J., & Bergland, A. (2021). Mobility—A Bridge to Sense of Coherence in Everyday Life: Older Patients’ Experiences of Participation in an Exercise Program During the First 3 Weeks After Hip Fracture Surgery. Qualitative health research, 31(10), 1823-1832.