Co bychom měli vědět ?

FMSTM screening patří již desetiletí mezi stálice v kontextu diagnostiky pohybových vzorů a je hojně využíván sportovními kluby, trenéry a dalšími specialisty. Proč je ale tento systém tak rozšířen a co v sobě ukrývá? K čemu nám absolvování pohybových testů bude a jak na FMS screening můžeme navázat? To vše, a ještě mnohem více bude předmětem tohoto článku, který bude mít za cíl seznámit vás – širokou veřejnost a návštěvníky Simply Fitness s tímto uznávaným nástrojem na testování lidského pohybu.

Functional Movement Screen (FMSTM) je screeningový (testovací) nástroj používaný k vyhodnocení sedmi základních pohybových vzorců u jedinců bez aktuálních stížností na bolest nebo muskuloskeletální poranění. FMS získalo široké uznání kvůli souvislostem mezi skóre FMS a atletickými zraněními (Kiesel et al., 2008). 7úlohový test se používá k hodnocení kvality pohybu celého těla na 4bodovém hodnotícím systému; skóre 0–3 je přiděleno každému testu na základě stanovených kritérií a kumulativní známka je dána z maximálního počtu 21 bodů (Cook et al., 2006).

FMS není určen k diagnostice závažných onemocnění či potíží, ale spíše k demonstraci příležitostí pro zlepšení pohybu u jednotlivců. Celý systém je navržen tak, aby podrobil jedince zkoušce, ve které bude vyzván k provedení základních pohybových vzorů, kde jsou patrné pohybové deficity, pokud se nedisponuje vhodnou stabilitou a pohyblivostí (mobilitou). I když jednotlivci vykonávají činnost nebo sport na vysoké úrovni, bylo pozorováno, že mnoho z těchto jedinců má omezený základní pohyb (Cook et al., 1999). To vede k používání kompenzačních pohybů za účelem dosažení nebo udržení úrovně výkonu potřebného pro danou činnost. Neefektivní využívání kompenzace během pohybu povede ke špatné biomechanice, která omezuje nárůst výkonu a snižuje schopnost těla zůstat adaptabilní a odolným vůči rizikům spojených s aktivitou nebo sportem. Pokud kompenzace pokračují dále a nejsou včas zachyceny, pak se posílí špatné pohybové vzorce, což vede ke špatné biomechanice, a nakonec k potenciálu mikro – nebo makrotraumatického poranění.

FMS navrhl v roce 1997 Gray Cook společně s kolektivem autorů. Zdá se, že většina, ne-li všechny jednotlivé testy v rámci FMS byly vybrány především na základě klinických zkušeností zakladatelů. Postupně byl FMS a celá produktová řada rozšířena o řadu nástrojů (pomůcek) pro provádění screeningu. K dispozici je také certifikace pro ty, kteří provádějí screening sportovců, semináře, knihy nebo výuková videa. Se vzrůstající popularitou FMS bylo v posledních letech publikováno mnoho studií zkoumajících různé aspekty FMS, včetně jeho platnosti, spolehlivosti, jeho schopnosti předvídat pravděpodobnost zranění a suboptimálního výkonu a faktorů, které korelují s celkovým skóre FMS viz dále v textu. I toto bude mimo jiné zahrnuto v tomto článku a dostane se tak i na kritické zhodnocení předností a úskalí FMS, protože ani tento nástroj ostatně jako vše není úplně bez chyb.

Jedním z důvodů založení tohoto systému hodnocení kvality pohybu byly skutečnosti, které souvisejí se zraněními a kompenzačními mechanismy jež jsou k vidění nejen na poli profesionálního sportu, ale také v každodenním fitness a kulturistickém cvičení. S tím souvisí i několik pojmů (rizikových faktorů) jako je síla, flexibilita, mobilita, pasivní/aktivní rozsah pohybů v kloubech, motorická kontrola, stabilita a propriocepce. Jestliže jedinec disponuje deficitem v některém z výše popsaných pojmů, tak si zadělává na budoucí problémy a pravděpodobnost zranění se markantně zvyšuje. Je obecně známo, že lidské tělo funguje jako systém navzájem propojených segmentů, a proto lze základní mechanické koncepty využít k pochopení toho, jak by taková pohybová omezení mohla limitovat výkonnostní potenciál nebo podporovat škodlivé vzorce zatížení. Přítomnost zjevných faktorů omezujících pohyblivost kloubů nebo motorickou kontrolu účinně omezuje počet strategií pohybu celého těla, které jsou postiženým jedincům k dispozici. A právě proto byl systém FMS testování navržen.

Každý test je specifický pohyb, který vyžaduje vhodnou funkci kinetického spojovacího systému těla. Model kinetického propojení, používaný k analýze pohybu, zobrazuje tělo jako propojený systém vzájemně závislých segmentů. Tyto segmenty často pracují v proximální-distální sekvenci, aby na distálním segmentu (vzdálený od středu těla) vyvolaly požadovanou akci (McMullen a Uhl, 2000). Důležitým aspektem tohoto systému jsou proprioceptivní schopnosti těla. Propriocepci lze definovat jako specializovanou variaci senzorické modality hmatu, která zahrnuje vjem pohybu kloubu a smysl kloubní polohy. Proprioreceptory v každém segmentu kinetického řetězce musí správně fungovat, aby došlo k účinným pohybovým vzorcům (Nadler et al., 2002).

Během růstu a vývoje se u jedince reflexními pohyby vyvíjejí proprioceptory za účelem provádění základních pohybových úkolů. Tento vývoj probíhá od proximálního k distálnímu, dítě se učí nejprve stabilizovat proximální (facetové) klouby v páteři a trupu, a nakonec i distální klouby končetin. K této progresi dochází v důsledku zrání a učení. Dítě se učí základní pohyby reakcí na různé podněty prostřednictvím procesu vývojového motorického učení. Jak růst a vývoj postupuje, proximální až distální proces se stává funkčním a má tendenci se sám zvrátit. Proces pohybové regrese se pomalu vyvíjí směrem od distálního k proximálnímu. K této regresi dochází, když jednotlivci tíhnou ke konkrétním dovednostem a pohybům prostřednictvím zvyku, životního stylu a tréninku (Goodway et al., 2019).

Alternativním vysvětlením vývoje špatných pohybových vzorců je přítomnost předchozích zranění. Jedinci, kteří utrpěli zranění, mohou mít snížený proprioceptivní vstup, pokud nejsou léčeni vůbec nebo léčeni nevhodně. Narušení proprioceptivní výkonnosti bude mít negativní vliv na kinetický spojovací systém. Výsledkem bude změněná pohyblivost, stabilita a asymetrické vlivy, které nakonec vedou ke kompenzačním pohybovým vzorcům. To může být důvodem, proč byla předchozí zranění určena jako jeden z významnějších rizikových faktorů predisponujících jedinců k opakování zranění (Nadler et al., 2002).

FMS screening je v současné době využíván hlavně sportovci, ale na druhou stranu z něj těží i speciální a záchranné složky jako jsou například hasiči či policisté, kteří musí být pro výkon služby adekvátně připraveni jak pro psychické, tak i po fyzické a pohybové stránce.

V roce 2018 bylo mezi hasiči ve Spojených státech téměř 60 000 pracovních úrazů. V tomto roce byla více než třetina (38 %) všech zranění, ke kterým došlo během výkonu práce a více než polovina (59 %) zranění se stala mimo pracovní výkon. Zranění byla nejčastěji způsobena podvrtnutím, natažením nebo bolestí svalů (Campbell a Evarts, 2021). Vzhledem k fyzické povaze práce se velká část výzkumu v oblasti prevence zranění mezi hasiči zaměřila na fyzickou zdatnost (Lentz et al., 2019). Nižší úroveň fyzické zdatnosti, která se skládá z kardiovaskulární zdatnosti, svalové síly, svalové vytrvalosti, flexibility a tělesného složení, je spojena s vyšším rizikem zranění. Těm, kteří jsou méně zdatní, hrozí zvláště vymknutí a zranění z přetížení (Poplin et al., 2016).

I když v porovnání se sportovci bylo provedeno méně výzkumů na téma asociací mezi FMS skóre a pracovními úrazy, tak existuje několik studií, které tato tvrzení podkládají svými závěry (Butler et al., 2013). V další studii se potvrdilo to, že předchozí studie ukázaly, že skóre FMS nižší než 14 (význam bodovací škály bude upřesněn dále v textu) zvyšuje riziko zranění. Zjištění ukázala, že pomocí FMS korektivního navrhovaného tréninkového protokolu by se nízké skóre FMS mohlo zlepšit na 14 a vyšší. Vzhledem k vysoké úrazovosti hasičů autoři studie doporučují vykonávat FMS pravidelně a používat FMS tréninkový protokol, ke zvýšení funkční zdatnosti a snížení rizika zranění (Jafari et al., 2020).

V kontextu sportu je výzkumů dostupných o něco více, a proto bude demonstrativně vyzdviženo několik typických případů. Předchozí studie mezi atletickou populací prokázaly souvislost mezi složeným skóre FMS a budoucími zraněními (Anderson et al., 2015; Cook, 2014; Duke et al., 2017). Například mezi profesionálními fotbalovými hráči bylo složené skóre 14 nebo méně spojeno se zraněním v následující sezóně (Kiesel et al., 2008). Tato asociace se také objevila mezi vysokoškolskými veslaři (Clay et al., 2016), hráči rugby (Tee et al., 2016) a středoškolskými sportovci (Anderson et al., 2015).

Specifickým sportovním příkladem je například fotbalový čárový rozhodčí nastupující na předsezónní trénink, který nemá potřebnou mobilitu nebo stabilitu k provádění konkrétní dovednosti, jako je sprintování podél hřiště. Jedinec může provádět dovednost s využitím kompenzačních pohybových vzorců, aby překonal neefektivitu stability nebo pohyblivosti. Kompenzační pohybový vzorec pak bude posilován v průběhu celého tréninkového procesu. V takovém příkladu jedinec vytvoří špatný pohybový vzorec, který bude podvědomě využíván, kdykoli je úkol proveden. Naprogramované změněné pohybové vzorce mají potenciál vést k dalším nerovnováhám mobility a stability, které byly dříve identifikovány jako rizikové faktory zranění (American College of Sports Medicine, 2013).

Mezi další typ sportovních zranění patří zranění způsobena „nadužíváním“ pohybového aparátu zpravidla kvůli neefektivnímu nastavení svalově-kosterního systému.

Podle aktualizovaného modelu etiologie (nauka o příčinách vzniku nemocí) zranění přispívá tréninková a zápasová zátěž spolu s vnitřními a vnějšími rizikovými faktory k multifaktoriální a dynamické etiologii zranění (Windt a Gabbett, 2017). Nejen nadměrné zatížení a nedostatečná regenerace, ale také nedostatečná připravenost mohou zvýšit riziko zranění tím, že jsou hráči vystaveni poměrně velkým změnám nebo výkyvům zátěže v obdobích s vyšší tréninkovou a zápasovou zátěží (Gabbett et al., 2016). To vše koreluje s deficity, které se na tělech sportovců nacházejí ať už v menší či větší míře.

Dysbalance mohou přecházet až na strukturální úroveň šlachy, které dále přenášejí sílu produkovanou svalovou kontrakcí na kost. Ve většině případů například tendinopatie související se sportem představují dobře definované histopatologické léze, které poskytují vysvětlení pro chronicitu symptomů, které se často vyskytují u sportovců (Khan a Maffulli, 1998).

Stresové reakce muskuloskeletálního systému lze interpretovat jako možné prekurzory stresových zlomenin. Biologické tkáně, na rozdíl od umělých produktů, mohou reagovat mnoha a složitými způsoby. To může vést nejen k neustálému oslabování tkáně, ale také k adaptačním jevům v reakci na její nadměrné používání. Příčiny takových stresových reakcí jsou stále nejasné nicméně existuje již několik prokazatelných závěrů, které dokládají využitelnost FMS i zde (Gamboa et al., 2019).

Závěrem odstavce lze říci, že špatná tréninková technika a různé rizikové faktory mohou hráče predisponovat ke zraněním z nadměrného používání dolních a horních končetin postihujícím kost, včetně stresových reakcí na plnohodnotné stresové zlomeniny. Základním principem kostní odezvy na stres je Wolffův zákon, podle kterého změny napětí působících na kost vedou ke změnám její vnitřní architektury (Ackerman et al., 2015). Stresové zlomeniny, definované jako mikrofraktury kortikální kostní tkáně, postihnou ročně tisíce sportovců (DiFiori et al., 2014). Některé subpopulace, včetně běžců, gymnastek a atletek, vykazují vyšší míru stresových zlomenin. Pokud se stresová zlomenina neléčí, může progredovat v úplnou zlomeninu kosti, která může vyžadovat chirurgickou fixaci. Kromě toho faktory přispívající ke stresovým zlomeninám zvyšují riziko osteoporózy, což je závažný dlouhodobý zdravotní problém (Goolsby et al., 2012). Mimo jiné i všem těmto závažným typům zranění lze taktéž předejít včasnou aplikací FMS screeningu kombinovanou s adekvátním tréninkovým protokolem a v případě nutnosti konzultováním s lékařem či jiným specialistou.

 1. Prevence zranění

V současné době existuje více než 14 studií spolehlivosti na FMS screening, které ukazují, že má dobrou až vynikající spolehlivost. Ze systematických recenzí je zřejmé, že spolehlivost je lepší, když má hodnotitel více zkušeností a je certifikován FMS licencí level 1 nebo 2.

   2. Identifikace bolesti

Pokud pociťujete bolest při provádění některého ze 7 pohybů nebo 3 clearance testů, musíte se nechat vyšetřit kompetentním lékařem. FMS může být schopno identifikovat, že něco není v pořádku, než se zranění ještě zhorší. Překvapivě až 20 % lidí při posuzování udává bolest.

V takovém případě je doporučováno navštívit odborníka s certifikací FRA, FRC, FR či SFMA nebo fyzioterapeuta, který se pak může rozhodnout, zda vás pošle k lékaři, nebo nabídne nápravná cvičení, která mohou pomoci zmírnit nebo bolest zcela odstranit.

3. Systematický přístup

Vzhledem k tomu, že FMS používá jednoduchý kontrolní seznam s jasně definovanými kritérii, je pro FMS specialistu snadné dospět ke spolehlivému skóre, které lze opakovat s jinými trenéry.

5. Opakovatelné

Vzhledem k tomu, že FMS je standardizovaný screening, můžete se v průběhu času nechat testovat, abyste zhodnotili svůj pokrok nebo identifikovali pohybové dysfunkce, které mohou nastat. Můžete si nastavit plán testování každý měsíc, každé čtvrtletí nebo možná jednou ročně. Opakované testování vám může pomoci identifikovat vylepšení, která jste provedli. Pokud jste v kterékoli testu dosáhli skóre 0, lékař by vám neměl povolit cvičení, které zahrnuje jakýkoli komplexní pohybový vzor (hlavně zatížený externí vahou), kterou byste nebyli schopni akceptovat. Pokud v jakémkoliv z testů skórujete 1, vaším hlavním cílem by mělo být zvýšit toto skóre na 2, abyste předešli zranění.

6. Systém nápravných cvičení

FMS vám může nejen pomoci identifikovat dysfunkční pohybové vzorce, ale může vám je také pomoci opravit. FMS je tedy skutečně komplexní systém screeningu a nápravného cvičení. Jednoduše řečeno – screeningem teprve vše začíná a až následný pečlivě sestavní plán bude mít za cíl odstranit nalezené skutečnosti.

Hodnocení pro FMS se skládá ze čtyř možností, přičemž skóre se pohybuje od 0 do 3. Čtyři základní možnosti jsou ve filozofii FMS hodnocení docela jednoduché. Jednotlivec dostane skóre 0, pokud kdykoli během testování pociťuje bolest kdekoli v těle. Pokud se objeví bolest, je přiděleno skóre nula a bolestivé místo je zaznamenáno. Bodové skóre 1 se uděluje, pokud osoba není schopna dokončit pohybový vzorec nebo není schopna zaujmout pozici k provedení pohybu. Bodové skóre 2 se uděluje, pokud je osoba schopna dokončit pohyb, ale musí to nějakým způsobem kompenzovat, aby provedla základní pohyb. Bodové skóre 3 je uděleno, pokud osoba provádí pohyb správně bez jakékoli kompenzace. Celkem je tedy možno získat 21 bodů s tím, že 14 bodů je povazováno za hranici, pod kterou by se neměl dostat žádný z testovaných. Jednoduché vysvětlení je takové, že 14 bodů zpravidla znamená dosažení alespoň 2 bodů v každém testu, respektive možností mít více testů za 1 bod není tak mnoho. Pokud se pohybujeme pod hranicí 14 bodů, tak možností mít vícero testů za jeden bod je již více, a to znamená vyšší riziko horšího pohybu u mnohých segmentů na těle.

Většina testů FMS testuje pravou a levou stranu a je důležité, aby obě strany byly bodovány. Zaznamená se nižší skóre obou stran a započítá se do součtu; je však důležité si všimnout nerovnováhy mezi pravou a levou stranou.

Tři testy mají další clearingové subtesty, které jsou hodnoceny jako pozitivní nebo negativní. Tyto clearingové pohyby berou v úvahu pouze bolest, pokud má osoba bolest, pak je tato část testu hodnocena jako pozitivní a pokud není žádná bolest, je hodnocena jako negativní. Clearingové testy ovlivňují celkové skóre pro jednotlivé testy, ve kterých jsou použity. Pokud má osoba pozitivní clearing test, bude skóre nulové.

Měla by být zaznamenána všechna hodnocení pro pravou a levou stranu a pro testy, které jsou spojeny s clearing testy. Zdokumentováním všech skóre, i když jsou nulové, bude odborník na sportovní rehabilitaci lépe rozumět postižením zjištěným při provádění hodnocení. Je důležité poznamenat, že se zaznamenává pouze nejnižší skóre a zohledňuje se při sčítání celkového skóre. Nejlepší celkové skóre, kterého lze na FMS™ dosáhnout, je dvacet jedna.